Vydejte se na náročný cyklovýlet do krásného koutu podhůří Šumavy, které je masovou turistikou dosud nedotčené. Rozhodně nedoporučujeme vydávat se v létě na kolech do oblasti šumavkých plání, kde to občas vypadá spíš jako v ulicích Saigonu. Vybíráme pro vás takové trasy, kde si užijete krásnou přírodu a budete tam mít klid.
Tato trasa je velmi náročná, doporučujeme ji zdatným cyklistům, nebo vybaveným elektrokoly. Její výhoda je však v protáhlém okruhu, který si můžete kdykoliv výrazně zkrátit, takže třeba první část je vhodná i pro děti.
Začínáme samozřejmě u nás na Hnačově a pojedeme směr Skránčice a Křižovice a potom a nahoru do kopců do Zdebořic. Kdo chce radši po silnici, můžete jet po 2082 a na Y křižovatce před Plánicí odbočit doleva na 2041 na Novou Plánici a Křižovice. Za nimi odbočíme na úzkou asfaltku do Zdebořic - pozor, není to značené, pozorně se dívejte do mapy. Zdebořice jsou již skoro horská vesnice, protože leží ve výšce 700m. Pokračujeme dolů malebnou silničkou a skončíme na mostě na Bukováku přes hlavní silnici 22. Přejedeme přes most a hned za ním se vydáme doprava opět do kopce do vesničky Nový Dvůr, která je skutečně téměř na konci světa. Leží na jakési náhorní plošině mezi lesy u nejvyšší hory celé Blatenské pahorkatiny Drkolné (729m).
V bodu 4 v mapě se silnice stáčí, ale my budeme pokračovat po lesní cestě (viz foto, jede se rovně), která vede chvíli celkem po rovině, ale po chvíli přijde poměrně nebezpečný sjezd.
Po něm se dostaneme na starou silnici, spojující Mochtín s Kolincem. Vydáme se po sjezdu nahoru do kopce, projedeme místem zvaným Hradiště a po necelém kilometru odbočíme doprava na trasu 2036 - viz foto, jede se dolů kousek po špatném asfaltu).
Až do Sluhova vede krásná úzká asfaltka, ve Sluhově pokračujeme po polní cestě a stále po 2036 na Střítež a Malonice. Ve Sluhově je možné první zkrácení trasy, kdy odbočíme na Mlázovy a z Mlázov po trase 305 do Suché, kde se napojíme na naši 2082 a přes Zavlekov a Plichtice dojedeme zpět na Hnačov. Takto zkrácená trasa má 30 kilometrů.
Ale zpět do Malonic - zajímavostí je zdejší nádraží, kde se v 80. letech vykládaly tanky z vlaků, a ty pak jezdily po vlastní ose přes Velhartice a Keply až do civišť kolem Nové Hůrky a Prášil. Proto vede z Malonic do Velhartic a dál do hor tak nezvykle široká a kvalitní silnice. Na Keply jedeme také, ale trohu hezčí krajinou, nicméně kdo má rád silnici, může z Malonic vyrazit přes Velhartice nahoru na Keply rovnou, ale pozor, kopec z Velhartic na Keply je dost vražedný, ušetříte nicméně pár kilometrů.
Námi navrženou trasou pokračujeme od nádraží Malonice dolů do Podolí, kde je známý westernový ranč a dále až na hlavní silnici Běšiny - Sušice. Na křižovatce zde odbočíme vlevo, jedeme kousek po hlavní až do obce Úloh, kde odbočíme doprava na trasu 2095 směr Rajské. Kopec nahoru na silnici, spojující Čachrov s Nemilkovem, je oravdu příšerný, ale o tom cyklistika přece také je. Nahoře nás čeká skutečně pohádková krajina plná malebných názvů vesniček - Rajské, Rajský mlýn, Zahrádka, Dobřemilice, Kunkovice. Stoupání je značné, ale horší už to nebude.
Pokud se necítíte na následující "vysokohorskou" pasáž, můžete v bodu 5 odbočit doleva a zkrátit si cestu do Velhartic, a rovnou přes Drouhavec do Hor Matky Boží. Ušetříte 20 kilometrů a necelých 500 nastoupaných výškových metrů - viz foto - delší trasa dolů, kratší po hlavní doleva.
Po původní trase dojedeme přes zmíněné obce až do místa, které se nazývá Zejbišák - Zejbišský dvůr. Takto se dřív na Šumavě žilo - v malých dvorech - osadách, které měly vlastní políčka a pastviny a pár kusů dobytka, vzdálené stovky metrů od nejbližšího podobného dvora. V zimě vše zapadané metrem sněhu, takže každý dvůr musel mít zásoby až do jara. Pozor - zkratka mezi Chvalšovicemi a Zejbišským dvorem nemusí být v létě sjízdná. Snažíme se vyhýbat silnicím 1. třídy, ale pokud chcete jet na jistotu, jeďte z Kunkovic na hlavní a po ní kousek do Jesení, kde těsně před tabulí konec obce odbočíte doleva. Pokračujeme na Javornou, nebo spíš její část, zvanou Buchar - dostáváme se tak zpět k říčce Ostružná, kterou jsme přejeli dole u Rajského mlýna. Jsme ve výšce přes 800 metrů a jedeme malebným údolím Ostružné nahoru na Starou Vápenku. Místo bylo dlouho pusté, než se ho ujal současný majitel, který celý objekt přestavěl na penzion s restaurací a biofarmou. Doporučujeme na oběd - jsme přesně v polovině cesty.
Z vápenky můžeme vybrat na Keply více cest, jedna je hezčí, než druhá, doporučujeme trasu podle naší mapy - nejprve vyjedeme ke kapličce a potom mezi pastvinami kolem vyhlídky opět dolů ke Gerlově dvoru a tam doleva na trasu 2093 nahoru na Keply. Na fotce níže vidíte údolí Ostružné ze zelené turistické, naše trasa vede na protější straně alejí.
Keply jsou zvláštní vesnice - bytovka a bývalé družstvo, vybudované kolektivizací zemědělství. Samozřejmě to nefungovalo, přesto je to místo tak pěkné, že zde trvale v tom domě žije přes 20 obyvatel. V bývalém družstvu je nyní zrekonstruovaná ekofarma a penzion. Kdo má dost sil, může si z Keplů zajet po hlavní kousek nahoru na křižovatku Stará Huť a dolů na bývalé Zhůří, kde se udála jedna z posledních bitev druhé světové války mezi Američany a Němci. Ale pozor, tam už začíná ta pravá turistická oblast a je tam narváno... takže zpět.
Z Keplů pokračujeme dál směrem na Kochánov po trase 2079 - viz foto, jedeme silnicí, označenou jako zákaz 6 tun.
Opravdu nádherná silnička v lesích, jedna krásná chaloupka vedle druhé, ale pozor, mezi Dolním Kochánovem a Rovnou vpravo od silnice betonový mega dům. Kdo tam bydlí víme, kdo to chce taky vědět, ten si to zjistí. Prudkým sešupem dolů po 2079 míříme do Vojetic, obce vyhlášené pořadem Ano Šéfe, kdy zdejší hospůdka u Štěpána získala jako jedná pět hvězdiček. Už to není co bývalo, stále dobré, ale spíše si tam vyjeďte autem po předchozí rezervaci, přece jen čtvrt kila masa není na kole ideální strava, to byste taky nemuseli dojet.
Z Vojetic je coby kamenem dohodil do Petrovic u Sušice. Na zdejším zámečku Kněžice se natáčela druhá polovina téhož dílu Ano Šéfe. Kluci to však později vzdali a dánští majitelé také. V současnosti je zámeček nepřístupný. Pokud se chcete ve zdejším kraji najíst, doporučujeme restauraci Na Mýtě u odbočky na Hartmanice.
Z Petrovic zamíříme na sever a pomalu se budeme vracet domů, jak jinak malebnou podhorskou krajinou, dosud nedotčenou masovou turistikou. Kolem zmíněného zámku Knežice jedeme po trase 2087 směr Cihelna, odkud pokračujeme po 2092 do obce s poetickým názvem Hory Matky Boží (12). V dávné minulosti to bylo poměrně významné město, kde se těžilo stříbro. Prudkým sešupem pokračujeme na obec Mokrosuky, ve které je nově zpřístupněný zámek (13).
V nohách máme 60 kilometrů, domů už je to vlastně jen kousek. Přes Kašovice do Čermné a dále po úpatí kopce Vidhošť, který je vidět od nás z Hnačova dojedeme po 2091 do Ústalče a kolem rbníku Valcha, který je takovou malou obdobou Hnačova dojedeme do Mladic. Do Zavlekova, který je na dohled, můžeme jet za příznivých podmínek po zelené turistické, pokud je nesjízdná, tak po silnici přes Suchou. Zpět na Hnačov už je to snadné - po 2082 dojedeme ze Zavlekova přes Plichtice.